Předbíhám dobu

22. listopadu 2015 v 1:12 | Mini |  Příliš nudné pro veřejnost

!! Pozor, může a taky bude obsahovat sprostá slova, nesmysly a otravné stěžování !!

Taky máte nějakej závratný moment, kdy se ohlédnete za svým životem a řeknete si "jo, fakt si to posrala.. Hodně věcí si posrala, ale navzdory tomu kolik si toho posrala se máš dost dobře." Ano, svým vlastním zvráceným způsobem na sebe jsem OPRAVDU hrdá. Divné ale je, že tyhle sebe-soudící nálady mám jen na velké události jako jsou moje narozeniny, nebo Vánoce či Silvestr..
Ruku na srdce, každý děláme chyby a přešlapy. Já jsem zakopávala celou svou dlouhou a zároveň krátkou cestičku skrze dospívání. Introvert, lidi nesnášející přecitlivělá a postupem času jsem získala i skill žárlivá a histerická podivínka, co se straní lidem seč to jenom jde. Taková jsem teď. A jaká jsem byla ?


Určitě více společenská než jsem teď. Když člověk chodí do školy je to jiné. Jste zkrátka povinni ty tupé xichty vídat ať se vám to líbí nebo nelíbí. To ale nutně neznamená, že se na ně musíte dívat nebo je vnímat. První dva roky na střední škole jsem byla ještě celkem normální školou znuděný parchant, co chodil za školu, ulejval se z praxí a nejvíc kreativity jsem projevila jen na hodinách kreslení a při ukrývání taháků. I přes to jsem ale měla dobré výsledky, co dobré, výborné ! Učení mne bavilo, praxe byla mojí achillovou patou.

Poslední rok to byla jen přehlídka ekcesů a průserů. Falšování omluvenek, vymlouvání kurvení svého super sweet startu do života. Škola mě pořád bavila, tedy pokud jsem tam byla. Praxe se pro mě ale stala noční můrou. Tentokrát za to ale nemohla šikanující spolkužačka jako spíš moje znechucení z představy, že tohle má být má budoucí profese. Něco, co mě má živit a uživit.

Zlom nastal pár dní před závěrečnou zkouškou. Doslova chyběli jen dny, do ukončení školy a obdržení papíru na důkaz toho, že jsem tři roky studovala něco co mi dodnes připadá jako povrchní krávovina. No a bum, já to ukončila. Přesněji řečeno ukončila jsem to dřív, než mě mohli vyhodit za neomluvenou absenci. Protože to nebylo zdaleka poprvé, co semnou něco takového řešili nebyla jiná možnost. Pro mě. Spolu s další spolužačkou, co se dokonce obtěžovala vymyslet srdcevoucí story o mamince kterou hlídala během její nemoci. Nepomohlo to, proto jsem se s tím já neobtěžovala..
Navíc, v tu chvíli, kdy jsem odcházela se svým kufříkem a batohem s oblečením a s naprostou jistotou, že není žádná možnost ani šance aby jsem dělala v životě tohle. V tu chvíli jsem si byla sama sebou tak jistá a šťastná, jako ještě nikdy dřív v životě.

Ten optimismus mi vydržel jen chvíli, než mi došlo, že když nemáte střední ani maturitu těžko naleznete na nějakou normální práci, kde nemusíte lidem řikat "a bude to tady nebo s sebou?" Lépe řečeno je to téměř nemožné, ale to slovíčko téměř je veliký prostor pro manévrování. A jak už to v naší Zemi bývá, práci jsem sehnala, skrze menší rodinnou protekci. Pššt, ticho. Neni nijak extra placená. Ale i přes to je to největší přiblížení se k mému vysněnému povolání. Vlastně nemám nic konkrétního, chci jenom sedět v kanclu, na svém pěkném zadečku a mít svou každodenní rutinu a jistotu. Protože nejistota je něco, co z duše nesnáším a dokážu z toho šílet. Takže ano, jsem na dobré cestě , ovšem moje peněženka tento pocit naplnění semnou nesdílí.

Nejdříve jsem se měla dobře. Skvěle, žít u maminky JE totiž skvělé. Pokud už jste od ní pryč ráda vám osvěžím pamět - nemusíte nakupovat, nemusíte si prát - stačí jen oblečení nesvlíkat jako retard a nepřevracet rukávy, nemusíte uklízet ani čistit prostory u kterých jste měli pocit, že se každou půlnoc resetují, vymažou a uploadnou znovu do vašeho bytu přesně tak krásně čisté a uklizené, jak si pamatujete. Vlastně jsem byla v šoku, když jsem zjistila že to vlastně celou dobu uklízí máma. (MOŽNÁ si nedělám srandu..) Osobně jsem ale měla nejradši kuchyňské skřítky, ty malé potvory co neustále doplňují ledničku a špajzík mňamkami, které zahání mé hulihlady. Moje zklamání při zjištění, že nejsou žádní kuchyňští skřítci se rovnalo zklamání, které sem cítila když vyšla najevo pravda o Ježíškovi. (mnohem víc se mi ulevilo.. ale no tak, polonahej hipísák oblečenej v hadru co šmíruje jestli děti nezlobí ? a proč tak moc touží vědět, co si které dítě přeje, pokud to nechce použít jako páku na něj.. No dobře, možná jsem byla trochu podezíravé dítě. Dodnes tvrdím, že jen díky tomu jsem přežila.)

No to jsem opravdu HODNĚ odbočila. Pointou je, že i když jsem doma pomáhala s úklidem, tak to byl takový ten denní úklid ve stylu vysávání, nádobí a tak dále. Když jsem poprvé drhla koupelnu a kuchyň, fakt sem myslela že se pobleju. Což je ostuta, protože to byla MOJE kuchyň a MOJE koupelna. Nikdy jsem nevěděla, že ze mě může vypadat tolik vlasů a to mi jich pořád zbylo dost na hlavě! O tom, že máme čtyry kočky ani nemluvím.. Totální kočkokalypsa pro někoho, kdo je tak trochu posedlej vysáváním.

Prostě, žít sama není žádný med. A už vůbec není prdel, žít sama na sebe. A nejvíc nejmenší prdel je, když žijete se svou sestrou, která je šáhlá tak trochu po svém a totální kuchyňský predátor. Vážně, kdo dokáže ušpinit tolik kastrolů při přípravě jednoho jídla, pro jednu osobu. Přísahám, jestli ještě jednou budu muset omývat zaschlej kečup z talíře, zabiju ji. Nezabiju... Ona má zase vytírání a úklid koupelny, protože tam jsem to prostě potupně vzdala.

Co říct, žiju, přežívám, den ze dne, výplatu k výplatě a snažím se nezbláznit. Každý den si řikám "kéž by tak už byla zombie apokalypsa" a jsem schopná dlouhé hodiny probírat s kocourem teorie o tom, jak to udělat kdyby byla. (Sehnala jsem si takovej ten postroj pro čokly, s dírama na nohy a odepínacím pásem na kterém ho můžete nosit, takže kdyby bylo třeba tak.. Utíkej Olívo..) Sestra říká, že jestli to budu dělat ještě nějaký čas tak ten kocour spáchá sebevraždu. Upřímně, nedivila bych se mu. Slyšet můj "plán" po stopadesátémiliontéčtyřistadvacáté musí být na poblití. Na mou obranu, štěstí přeje připraveným !!

A závěr?
  1. Každý, kdo od teď řekne "těším se až se přestěhuju od rodičů" je u mě debil.
  2. Když dospělí říkají, že musíš chodit do školy jinak můžeš jít akorát tak do prdele, myslí to s váma zvráceně dobře.
  3. Nechat nádobí odmočit je způsob, jak mi sestra říká že mě miluje.
  4. Kočky ignorují varovné cedulky s nápisem "právě vytřeno" a s radostí otřou svou línající maličkost všude, kde usoudí že je to mokré a vhodné.
  5. Prát spolu černou a bílou je v pohodě, ale prát spolu bílou a červenou je vložená stupidita.
  6. Dát si cukr a sůl do stejných dóz není dobrý nápad ! (stejně tak jako s kakaem a hořkou čokoládou na vaření)
  7. Nikdy nesmíte krmit Gremliny po půlnoci. Gremliny a myši. Protože jinak proběhají v kolečku celou dlouhou noc.
  8. Pokud něco nekoupim, nebo to neudělám, tak to prostě neni a nebude....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 malé srdce | Web | 22. listopadu 2015 v 10:22 | Reagovat

Krásný článek. Lidsky syrový, upřímný i vtipný. Moc miluji tyto lidské příběhy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama